Peloponéský poloostrov

Mykény

Asi nejvýznamnější archeologické naleziště Peloponéského poloostrova - vykopávky v Mykénách, objevil slavný německý archeolog Schliemann, který stojí i za objevením Tróje. Mykény byly založeny kolem 2. tisíciletí před Kristem, ale největší slávu zažily 16. století př.n.l., ta trvala až do 12. stol. př.n.l. Tato doba je nazývána obdobím mykénské kultury, první řecké civilizace.

Schliemanna do Mykén přivedl Homérův epos, protože byly domovem krále Agamemnóna, který vedl Řeky do války o krásnou Helenu proti Tróji. Archeolog  v roce 1876 objevil šachtové hroby, kde ležely kostry pokryté zlatem a drahými kameny, mezi nimi i slavnou zlatou masku. Domníval se, že nalezl krále Agamemnóna a jeho druhy, ale ukázalo se, že kostry jsou nohem starší.

Vstup do mykénského hradu střeží téměř 3,5 metru vysoká Lví brána pocházející z doby okolo 1250 př.n.l., na níž je k vidění minojský sloup. Další částí vykopávek je královský palác. Ten byl ještě ve starověku poškozen rozsáhlým požárem, jehož stopy můžeme na zbytcích staveb vysledovat dodnes. I tak nám bývalé královské sídlo může podat zajímavé informace o životě a vyspělosti tehdejší civilizace. Dodnes jsou rozpoznatelná místa královských ložnic, koupelen, pokojů a dokonce trůnního sálu. V okolí hradu se nacházejí vykopávky soukromých domů, v nichž žilo služebnictvo.

Nepřehlédnutelné jsou zbytky původního opevnění, kterých se zachovalo 14 metrů a dne se jim říká Kyklopské hradby.

Mykény najdete na severu Peloponésu, severně od města Argu, nedaleko vesnice Mykény, kde dnes žije asi 400 obyvatel.

Navštívit Mykény se milovníkům umění a antické historie jistě vyplatí, jedná se totiž o jedno z nejdůležitějších středisek světového archeologického výzkumu. Tato historií prostoupená vesnice leží na severu od města Argu a má dnes pouze 400 obyvatel.  Celkový obraz o  historii  nejstarší řecké civilizace  si uděláte při návštěvě tamního muzea, které uchovává řadu exponátů  nalezených při  vykopávkách v okolí hadu. Mezi nejcennější artefakty patří tzv. Átreova pokladnice, která zobrazuje pohřební rituály v dobách mykénské kultury.

Olympia

Název Olympie si připomínáme každé čtyři roky sportovní slavností Olympijských her, protože právě Olympia je domovem její myšlenky. Historie města sahá až do 3. tisíciletí př.n.l. Ovšem, nejslavnější období se datuje od 16. století př.n.l, kdy byly založeny známé sportovní hry a areál jejich konání byl zasvěcen nejvyšší božské dvojici Diovi a Héře. Pokud budeme hledat odpověď na otázku, jak hry vznikly, v řeckých bájích, dozvíme se, že zakladatelem byl Herakles. Podle jiné je založil Pelops, král v Píse a dobyvatel Peloponésu.

První olympijské hry, o kterých se dochovaly zprávy, se v Olympii uskutečnily roku 776 př. n. l.

Vykopávky, které začaly roku 1875, odkryly areál města, dvou chrámů a olympijského stadionu. Malý chrám ve tvaru kruhu, známý jako Filippeion, byl postaven na počest  Fiilipa Makedonského. Nedaleko  něj stojí jedna z nejstarších staveb z Řecku, chrám ze 7. století př.n.l. zasvěcený bohyni Héře.  Nachází se zde i hrob krále Pelopa, dobyvatele Peloponéského poloostrova, který po vojevůdci přijal jméno.

Ovšem největší a nejslavnější stavbou jsou rozvaliny Diova chrámu, který měl po dostavbě v roce 457 př.n.l. rozměry 28x64 metrů. Ve středu stavby stávala socha Dia ze slonoviny, zlata a skla, která se řadí k sedmi divům světa.

Vykopávky naznačují i podobu tehdejšího olympijského stadionu, který pojal až 40 tisíc lidí.

Mnoho artefaktů zachráněných při vykopávkách je k vidění v muzeu Olympie. Nachází se tu sbírky soch, zrekonstruované části některých chrámů, známá socha Hermes s malým Dionýsem sochaře Praxitela, nalezené v Héřině svatostánku.

Patras

Partas je jedním z největších měst na Peloponésu ale hlavně důležitý přístav spojující Řecko s italským pobřežím. Zmínky o prvním osídlení spadají až do druhého tisíciletí. Díky strategické poloze se v průběhu dějin často ocitalo v hledáčku dobyvatelů v dobách války a obchodníků v dobách míru. Na jeho podobě zanechali vliv Římané, Křižáci, Benátčané. Bohužel mnoho z bohatých dějin se nedochovalo, neboť Turci, kteří město drželi v druhé polovině minulého tisíciletí, za sebou při ústupu v roce 1821 zanechali jen ruiny a zkázu.

Jejich řádění přečkal jen hrad ze 6. století, který ve 13. století přestavěli Křižáci. Za návštěvu stojí kostel sv. Ondřeje, postavený na místě svatyně bohyně Deméter.

V letní sezoně se celý Partas mění namísto karnevalů a veselic, během této doby se konají různé koncerty, divadelní přestavení a výstavy.

Sparta

Dějiny Sparty si možná budete pamatovat z hodin dějepisu, neboť určitě patřily mezi ty nejpoutavější. Spartu založil podle legendy Lakedaimón, syn Dia a Taygéty, jenž město pojmenoval podle své manželky, dcery boha Euróta. V době trojské války byla Sparta sídlem Menelaa, mladšího bratra mykénského krále Agamemnóna.  První archeologické záznamy pocházejí z 16. až 15. století př. n. l., z období mykénské civilizace. Sparta se vyznačovala výjimečnou rovností svých občanů, ovšem byl to také militantní stát, díky čemuž se povznesla k pozici vojenské a politické mocnosti Řecka. Sparťané se vyznamenali v mnoha legendárních bitvách, za všechny vzpomeňme krále Leonida, který se snažil udržet Thermopylský průsmyk proti mnohonásobné přesile Peršanů s pouhými 300 muži, s kterými také padl.

Dnešní Sparta je moderní město, jehož novodobá historie se začala psát roku 1934 za vlády krále Otty I., který se rozhodl vybudovat novou Spartu, jež se rozkládá v jižní části starověkého sídla.

Ze starověkých památek si můžete prohlédnout ruiny Leonidaion, i když původní účel této stavby se nepodařilo rozluštit, Athénin chrám, chrám Artemidy Orthie, římské divadlo s pohyblivým jevištěm a Archeologické muzeum.

Argos

Město Argos plnilo v historii Řecka významnou funkci a bylo jedním ze středisek mykénské kultury. Vedlo mnoho válek proti Spartě a patřilo k prvním demokratickým územím spřáteleným s Athénami.

Z archeologických památek patří k nejzajímavějším dvě divadla, z nichž to starší je jedno z největších v Řecku, je také velmi strmé a v letech 1821 a 1826 bylo místem zasedání prvního řeckého parlamentu.  Také se tam nacházejí pozůstatky římských lázní, Afroditina chrámu a ruiny Apollónova a Athénina chrámu.

Epídauros

Na severu Peloponéského poloostrova se nachází město Epídauros, které se ve starověku proslavilo jako lázeňské a léčitelské centrum, jež bylo zasvěceno bohu lékařství Asklépiovi.  V rámci léčení se dbalo i na psychický stav pacientů, jednou z metod byl například spánek, během něhož byly pacientovi šeptány uklidňující rady. V rámci hygieny ducha zde bylo provozováno i divadlo a sportovní soutěže.

Právě areál divadla patří k nejdochovanějším památkám města Epídauros . Pochází patrně z počátku 4. století před Kristem a obrovské hlediště o průměru 114 metrů dokázalo pojmout až 14 tisíc diváků. Vedle divadla se zachovaly i pozůstatky svatyně, Asklépiova kruhového chrámku s podzemními prostorami, ve kterých patrně probíhalo léčení. Také stadion je poměrně dobře zachován.

Korint

Město Korin se nachází na Korintské šíji, která spojuje Peloponéský poloostrov s řeckou pevninou, a byla v devatenáctém století přeťata Korintským průplavem, který spojil Korintský záliv na západě se Sarónským na východě. Ze strategické polohy je jasné, že město hrálo v dějinách významnou roli, ve starověku bylo přirozeným soupeřem Athén. Korinstký chrám byl zasvěcen bohyni lásky Afrodité a podle antických pramenů v jeho zdech žilo tisíc kněžek – prostitutek.  Vznikl zde i třetí řecký stavební sloh, který je charakterizován korintskou hlavicí, která byla nejzdobnější a nejpropracovanější a měla zobrazovat bohatý a luxusní životní styl obyvatel tohoto města.

Velký vliv si uchoval Korint i v dobách Římských, ale bohaté město bylo zničeno zemětřesením roku 521 a jeho sláva už nebyla nikdy plně obnovena.  Po vyhlášení nezávislosti Řecka Korint soupeřil s Aténami o postavení hlavního města nového státu. V roce 1858 byl starý Korint zcela zničen zemětřesením. Nové město bylo vystavěno o šest kilometrů dále na severovýchod na pobřeží Korintského zálivu.

Z řeckých a římským památek můžeme dnes obdivovat rozvaliny Apollonova chrámu z období 540 let př.n.l., který je ukázkou dórské architektury. Z římského období se dochovala Lechaionská cesta, Octaviin chrám nebo pozůstatky řečnické tribuny.

Mystra

Oblíbeným cílem turistů je dnes již neexistující město Mystra, ležící západně od Sparty. Jeho památky jsou natolik zajímavé a zachovalé, že se ocitly na seznamu památek UNESCO.

Nestarší  budou je hrad na kopci nad městem, který založil roku 1249 francký velitel Vilém II. z Villehardouin. Dnes z něho moc nezbylo, nicméně nádherný výhled do okolí stojí za namáhavou cestu.

Ve čtrnáctém století se Mystra stala centrem byzantského umění a vzdělanosti. Dobu osvícení ukončil vpád Turků roku 1460, po kterém nastal úpadek a dnes tu žijí pouze jeptišky obývající poslední fungující klášter Pantanassa.

Proč se tedy do Mystry vydat? Uvidíte tu byzantský kostel Mitrópolis z konce 13. století, ve kterém byl korunován poslední byzantský císař Konstantin XI.. Na jeho památku byl do podlahy kostela vytesán reliéf orla se dvěma hlavami.

Unikátní komplex klášterních budov Vrondochion zahrnuje dva kostely z třináctého a patnáctého století, které jsou zdobeny vzácnými freskami. Na vrcholku nedaleko zřícenin hradu se nachází Palác despotů, v němž sídlili panovníci, jeho budovy vykazují prvky byzantského i gotického slohu.